Lov na Tita
V lednu 1943, se 7.horská divize SS - SS Freiwiligen-Gebirgs Division "Prinz Eugen, zúčastnila akce proti jugoslávským partyzánům. Operace se jmenovala Fall Weiss - Plán Bílý. Cílem byl vůdce partyzánů Josif Tito, který se nacházel s cca. 40 tisíci partyzány, nedaleko města Drvar. Horská divize měla ve svých řadách jugoslávské Volksdeutsche, kterým velel německý velitelský kádr. Čítala kolem 20 tisíc vojáků a tvořila značnou část vojenského kontigentu o cca. 80 tisích vojáků. Jejich vybavení nebylo tak moderní jako u jiných elitních divizí. Byly vybaveny kořistními tanky či zbraněmi, mnohdy i československé výroby. 27. ledna 1943 se horský myslivci SS vydali do útoku. z města Bihač, směr Petrovač. Nedošlo prozatím k žádnému boji a vše probíhalo dle plánu i přes velké závěje čerstvě napadlého sněhu, které komplikovali přesun. Když německé jednotky dosáhli města Drvar, byl Tito připraven. Došlo k těžkým bojům mezi partyzánskými ozbrojenci a esesmany. Vůdce partyzánů však věděl o početním nepoměru a společně s ostatními partyzány, unikl německým lovcům na území východní Hercegoviny, Sandžaku a Černé Hoře. Tak jako mnohokrát před tím či později. Díky jeho útěku mohl dál pokračovat ve formování partyzánských jednotek, které aktivně bojovali proti německým a italským okupantům či jejich místním vazalům. Zadržovali tak velké vojenské zdroje, které nemohly být nasazeny na východní frontě v Rusku. Boje byly nelítostné a docházelo k mnohým krutostem na obou stranách. Na jaře 1945 došlo k největší genocidě a masakru civilistů v Evropě, známá jako Tragédie z Bleiburgu, Titovo partyzáni povraždili odhadem 45.000 - 200 tisíc etnických němců, civilistů a vojáků, které byli před tím umístěni v britských internačních táborech, kam před nimi utekli. Ikdyž angličané věděli jaký bude jejich osud, přesto je vydali pomstychtivým příslušníkům Jugoslávské lidové armády. Tito válku přežil a po válce se stal prezidentem bývalé Jugoslávie.