Wolfganf Graf von Blücher se narodil 31.1.1917 v německém městě Altengottern. Jeho vojenská kariéra začala u Kavalérie, avšak před rokem 1940 se dobrovolně přihlásil k jednotkám parašutistů. Do bojů v Norsku vstoupil jako poručík a velitel praporu. Během západního tažení, se vyznamenal svým statečným nasazením, při obsazování strategicky důležitého mostu, u města Dordrecht. Za jeho příkladnou odvahu, při dobývání nepřátelského bunkru, byl dne 24.4.1940 vyznamenán Rytířským křížem. Po krátké dovolené byl připraven se svým Regimentem k seskoku na ostrov Kréta. Společně s ním, nastupovali do transportních letadel Junkers 52 i jeho dva další bratři Leberech a Hans Joachim. Všichni tři zahynuli v boji dne 21.5.1940 nedaleko města Iraklion. Byli stejně jako další parašutisté, horský myslivci či osádky letadel Luftwaffe, pohřbeni na vojenském hřbitově v Maleme na Krétě.
Dodatek od kamaráda Tomáše Hřebíka, erudovaného znalce na Fallschirmjägers, člena klubu vojenské historie Stendal, jenž se zabývá reenactingem německých parašutistů.
Bratři Blücherové byli potomky slavného polního maršála von Blüchera, vítěze od Waterloo.
2. rota 1. pluku pod velením nadporučíka hraběte Blüchera byla obklíčena na východním okraji letiště Heraklion. Hans-Joachim se pokusil v noci přivézt obklíčenému oddílu svého bratra munici a podařilo se mu projet na koni skrze britské pozice. Zdálo se že bude úspěšný, ale u cíle byl smrtelně raněn. Jeho bratr se to dozvěděl až o něco později. O mnoho let později se objevila pověst, že za noci občas obyvatelé spatřili strašidelného jezdce na koni, jedoucího tryskem. Nejprve se mluvilo o britovi, ale poté se zjistilo, že se pozorování shodují s místem kde byl zastřelen Hans-Joachim. Hrabě Blücher padl dopoledne 21. května. Někteří jednotlivci ještě poté kladli sporadický odpor, ale nakonec jeho 2. rota přestala zcela existovat. Třetí bratr byl v 7. rotě. Ze 14 parašutistů z jeho letounu přežili jen tři. Je několik verzí o jeho smrti. Podle jedné se mu nepodařilo vyskočit a shořel s letounem. Další verze je že dopadl do moře. Nebo padl společně s 10 parašutisty z jeho letounu a byl pohřben do společného hrobu s příslušníky 6. a 7. roty, a později už jeho tělo nemohlo být identifikováno. Přežilo příliš málo svědků. Jeden očitý svědek však popsal:
"Jezdec náhle přijíždí z dálky, žene koně na plno a s vysokou koncentrací, muniční bednu uchycenou na sedle. Jakmile tuto neobvyklou scénu spatřili příslušníci Black Watch, zůstali zcela ohromeni. Ale brzy se probrali a okamžitě zasypali palbou statečného mladíka. Těžká palba pak nesla ovoce, když jezdec dosáhl cíle, a stejně jako ve hře, když se tam dostal se zhroutil s mnoha dírami po kulkách v těle. Když bylo distribuováno střelivo, Wolfgang se zeptal, kdo byl ten statečný mladý muž. Tehdy Wolfgang zjistil, že to není nikdo jiný než jeho milovaný bratr Leberecht, který byl stár pouhých 19 let a zemřel krátce poté, co dokončil své poslání. Jeho hrdinský bojovný duch oživil obležené vojáky. Wolfgang sám následoval svého bratra do posmrtného života, spolu se zbytky své roty další den. Odmítl se vzdát, a bojoval jako raněný býk, vyzbrojen municí dodanou Leberechtem. A dokud mohl udržet zbraň."
Hřbitov je na kótě 107 o kterou bojoval Sturmregiment. Mají krásný výhled na letiště o které se svedly nejkrvavější boje. Anarchisty a levicovými extrémisty zničený pomník v Chanii, patří právě útočnému pluku.
Jejich rodina neměla po čtyři týdny žádné zprávy. Až když se 1.FJR vrátil do kasáren, oznámil jim velitel pluku že jejich tři synové padli ve stejný den na Krétě.
Autor dodatku: Tomáš Hřebík
