60.Setkání veteránů a nositelů Rytířských křížů Bad Wimpfen 2014
Autor článku: Thomas Posselt
Korektura textu: Antonín Šalanský, Jiří Štěpánek
Fotografie: Thomas Posselt, Jiří Štěpánek
Setkání veteránů a nositelů rytířských křížů v Bad Wimpfen 2014
Díky svému příteli a erudovanému kolegovi a badateli v dějinách druhé světové války Jiřímu Štěpánkovi., se mi podařilo zúčastnit tohoto nevšedního srazu německých veteránů. Byl to pro mě velký zážitek a v mnohém mi otevřelo oči, co se týče dějin německého Wehrmachtu. Osobně to považuji za „odměnu a dárek “ za 25 let v reenactmentu, kde jsem se snažil o propagaci historie německé armády. Nyní vám nastíním atmosféru a dění z tohoto srazu.
Thomas „Blondi“ Posselt
Každý rok organizuje německé občanské sdružení Ordensgemeinschaft der Ritterkreuzträfer – OdR srazy nositelů Rytířských křížů. V roce 2014 se konal v pořadí již 60. sraz v lázeňském městě Bad Wimpfen v jednom hotelovém komplexu.
Ve čtvrtek večer jsme se setkali s přítelem Jiřím u hotelu a vyrazili zjišťovat informace. Dozvěděli jsme se, že již dorazilo několik veteránů. Kvůli pozdnímu příjezdu, jsme však zastihli pouze veterána z německého Afrikakorps Wilhelma Langsama – dělostřelce, který mimo jiné bojoval proti Čechoslovákům u El Alamein. Využili jsme příležitosti a pozvali ho na sklenici piva, kterou rád přijal. Začal jsem ho zpovídat a byli jsme velice zvědavi na jeho válečné historky. Jenže stále nám povídal o svém životě a mládí před válkou. Zřejmě vycítil naše touhy po historkách válečných a nakonec jsme se přece jen dočkali. O tom, ale více v článku o jeho osobě, který připravuji. Kolem půlnoci jsme se odebrali na pokoj plni očekávání, (zde jen čárka ve větě) co nám přinesou nadcházející dny.
Posezení s Wilhelmem Langsahmem, dělostřelcem z Afrikakorps
V pátek většinou přijíždí většina veteránů. U informačního stolu jsme zaplatili vstupné na páteční Kameradenabend a sobotní slavnostní večer OdR. Dozvěděli jsme se o časovém harmonogramu aktivit a spoustu dalších užitečných informací. Na srazu jsme byli poprvé jako nováčci. Výborným rádcem, a dnes již kamarádem, (věta vložená, patří tam čárky) se nám stal Jürgen z Hamburku. Zasvětil nás do mnoha detailů během plavby na parníku, které se účastnili taktéž někteří veteráni. Poslouchali jsme jejich vyprávění vesměs o zážitcích z civilního života.
Veteráni při poklidné plavbě parníkem
Po obědě se nám podařilo setkat s několika veterány. Prvním byl poddůstojník Waffen SS Georg Eberle, který sloužil u divize Das Reich a později jako nižší velící kádr u divize Nordland. Vyprávěl nám několik historek z východní fronty. Při jednom vyprávění o svém zranění, kdy mu ruský snajpr prostřelil čelist, mi vzal ruku a prst mi přiložil na díru v kosti. Poté mi přitlačil prst na druhé straně spodní čelisti, kudy kulka vyletěla. Byl to neskutečný zážitek, což si bezpochyby dokážete představit. Byl to velmi přátelský a vstřícný rozhovor. Jeho vyprávění můžete tedy očekávat v samostatném článku.
Válečné historky s Georgem Eberlem. Na pravé tváři je vidět kudy vyletěla kulka od ruského snajpra
Kolega Jiří mě pořád popoháněl k dalším a dalším veteránům. S každým bych ale byl kvůli jejich vyprávění zůstal nejraději celé hodiny. A opravdu něco přes hodinu trvalo vyprávění řidiče Pantheru - Willyho Göpnera z 5 .SS tankové divize Wiking. Vyprávěl nám svůj příběh německého mladíčka v této kolosální válce. Při některých tragických vzpomínkách bylo zřejmé jeho osobní pohnutí. Jako badatele německého tankového vojska mě zajímalo i mnoho technických detailů ohledně výcviku či tanku samotném. Bylo to velmi přínosné a zajímavé vyprávění, které je zachyceno v článku na našich stránkách. Před několika dny jsme se bohužel dozvěděli, že Willy podlehl své dlouhodobé nemoci. Nikdy na něj nezapomeneme!!!
Willy Göpner vypráví o své nelehké službě
Na srazu jsme mohli zakoupit památeční skicu s motivem tanku Tiger, kam se nám jednotlivý veteráni podepisovali. Jiří neustále pobíhal od veterána k veteránu a společně jsme „lovili“ jejich podpisy a společná fota. Potěšilo nás, že vyobrazený tank namaloval slavný český malíř Pavel Rampír.
Tank Tiger obklopen autogramy veteránů. Tento jedinečný památeční list má v dnešní době cenu cca. 1000 euro.
V odpoledních hodinách přijíždělo více a více návštěvníků. Během pátku jsme získali dalšího kamaráda Ma z Číny. Studenta na německé univerzitě a vášnivého badatele. Mimochodem, vše kolem německých veteránů je v Číně velice atraktivní téma a Číňané doslova "hltají" všechny informace o jejich historii.
Náš kolega a kamarád Ma z Číny.
Během tohoto večera, jenž má příznačný název Kameradenabend, si návštěvníci můžou s veterány popovídat a získat jejich autogramy, popřípadě interview. Postupně jsme obcházeli jednoho po druhém. Mezi zajímavé setkání patřilo například krátké posezení se stíhacím pilotem na Fw -190 D-9 Willym Reschke. Interview však nezačalo příliš dobře, protože kolega Jirka chtěl získat více informací o jeho sestřelu, nad územím Čech. Rozhovor vypadal asi takto:
“Herr Reschke, byl jste sestřelen na území Čech v roce 1945…“ „No a a co?!“ zazněla jeho strohá odpověď a odvrátil hlavu s jasným gestem, že nechce dál v rozhovoru pokračovat! Podpisy jsme naštěstí předtím získali.
Druhé setkání bylo něco, na co společně s Jirkou nezapomeneme. Setkali jsme se velitelem ženistů z SS divize Wiking, jemuž bylo v době setkání 93 let. Jmenuje se Eberhard Heder. Po dlouhé frontě jsme k němu konečně přistoupili. V krátkosti jsem nás představil. Zvedl svou hlavu a podíval se na nás převelice zvláštním pohledem. Byli jsme doslova zmrazeni a těžko vyjádřit ten pocit. Viděli jsme v něm hrdost a snad i zmar, smutek i radost, to vše umocnil jeho slabý úsměv při našem vzdávání holdu jeho vojenské kariéře. Odpověděl pouze: „To je dobře!“ Zcela konsternováni jsme poodstoupili a dívali se s kamarádem Jirkou na sebe, neboť jsme příliš nechápali, co jsme právě zažili. Vedle něho sedící vnučka zřejmě vycítila náš stav, přistoupila k nám a v krátkosti nám vysvětlila, že toto setkání veteránů v něm vyvolává vzpomínky na jeho kamarády. Padlé či stále žijící. On je viděl v nás. Proto ten zvláštní nadpozemsky uzemňující pohled!
Velitel ženistů v divizi Wiking SS Sturmbanführer Eberhard Heder
Celý večer jsme strávili přebíháním od jednoho veterána k druhému, abychom získali jejich podpisy a fotky. Slovní konverzace se většinou omezovala na vzájemné představení se. Stejně nadšených kolegů, čekajících na setkání, byly totiž desítky. Taktéž jsme se osobně pozdravili s manželi Halmovými a dalšími funkcionáři OdR, kterým jsme osobně poděkovali za pozvání. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že jsme historicky první návštěvou z Čech, na setkání tohoto druhu. Odešli jsme spát se silnými pocity, novými autogramy a zážitky…
Během sobotního dopoledne probíhaly interní schůze OdR, kam jsme vsak jako nečlenové nebyli vpuštěni. Ještě před obědem jsme se opět setkali s Willym, který odpovídal na moje doplňující otázky. Mnoho z odpovědí jsem do článku o něm nezapsal, ale můžu své informace komukoliv poskytnout na přání.
Opět s Willym Göpnerem- řidičem tanku Panther z 5tého tankového oddílu SS divize Wiking
Po obědě nastala dlouho očekávaná chvíle. Nositelé Rytířských křížů si konečně připnuli ke krku své vyznamenání a chystali se na pietní akt u památníku padlých v 1. a 2. světové válce. Někteří se připevnili poválečnou verzi, někteří originály. Všichni s originál kříž je měli otočené tak, aby svastika nebyla vidět (Willi Reschke a Eberhard Heder)! K památníku jsme se přesunuli pěšky.
Veteráni krátce před odchodem na pietní akt
Na začátku bylo několik oficiálních proslovů. Ještě před aktem samotným jsme byli jako mladí, silní chlapi, požádáni o případnou ochranu veteránů. Což bylo žel na místě. Několik levicových aktivistů se opravdu snažilo svými výkřiky narušit pietu. Proběhli jsme se tedy spolu s dalšími kamarády do sousedního parku a provokatéři zmizeli v zástavbě, aniž by pokračovali ve svém obtěžování. Když jsme se vrátili zpět, došlo již ke kladení věnců. Mlčky jsme sledovali dlouhé seznamy padlých na kamenných obeliscích. Na mnohých veteránech i účastnících bylo vidět citové pohnutí.
Pietní akt za padlé německé vojáky
Po skončení jsme se sami zpět vydali na nedaleké náměstí. Zaregistrovali jsme u jednoho hotelu sanitku a policii a ani v duchu nás nenapadlo co se děje. Jak jsme se, bohužel, zanedlouho dozvěděli, v sanitce ležel již zesnulý veterán Max Zastrow. Bylo to velmi smutné zjištění. Kolega Jirka si s ním den předem stačil pořídit společnou fotku. Já to odložil na sobotní večer. Pozdě. Jsem nicméně rád, že jsem v dřívější době získal jeho autogramy.
Max Zastrow
Odpoledne jsme se hodili do gala a vyrazili na tzv.Festabend – společenský večer.
V 18.00 hodin začalo společné focení veteránů, které je velmi oblíbené. V minulosti se nemohli skoro všichni vejít před objektivy, nyní již úřaduje nekompromisní čas a veteráni se počítají na desítky…
Slavnostní focení
Po společném fotografovaní jsme zaujali místa u našeho stolu, kde jsme seděli s hosty z Holandska a Belgie. K našemu překvapení si přisedl i veterán Toon Pauli z SS divize Langemarck. Následoval proslov k veteránům, členům organizace a hostům předsedy OdR Günthera Halma. Nejdříve jsme uctili památku Maxe Zastrowa minutou ticha. Dále mimo jiného sdělil, že je velice rád zájmu lidí z celého světa, přičemž jmenoval i Českou Republiku. Po výborné večeři mi to již nedalo a přisedl jsem si blíže k Toonovi. Tento veterán byl velmi vstřícný a přátelský. Prozradil mi, že bojoval u Panzerabwehr Abteilung v letech 1944/45 na východní frontě. Přidal i několik historek. Článek o něm je ve finálním dokončování. Bohužel i on již v zimě 2015 zemřel.
Toon Pauli - velitel protitankového oddílu s Pak 40, z SS divize Langemarck
Večer byl tedy provázen hudbou, tancem a volnou, přátelskou konverzací. Kolem půlnoci jsme se rozloučili poděkováním s manželi Halmovými, kteří nám pozvání zprostředkovali. Taktéž s novými kamarády a kolegy badateli. Vydali jsme se nazpět do České republiky. Plni dojmů a silných zážitků, nových informací a pohledem zcela novým na veterány, kteří jsou dodnes špiněni a označováni za zločince a vrahy…
Slovo na závěr…
Od našeho prvního setkání s veterány uběhly skoro dva roky. S přítelem Jirkou jsme samozřejmě využili dalšího pozvání a minuly rok jsme se zúčastnili již 61.ročníku setkání OdR. Získali jsme mnoho nových kontaktů a prakticky jsme byli vzati do „rodiny“ OdR. Jistě vás bude zajímat, zda se takového setkání můžete zúčastnit. Bohužel vás musím zklamat. Je to výsadou vyvolených a každý host musí být předem schválen. Důvodem jsou různé ataky ze strany levicových provokatérů, senzacechtivých novinářů či lovců militarií – zlodějů, který okrádají důvěřivé veterány o jejich historické kousky. My jsme měli neuvěřitelné štěstí. Dnes jsme již mnohem dál v rámci OdR. Na letošní interní schůzi se konečně zřejmě dočkáme plného členství a taktéž se chystá několik projektů v rámci osvěty veřejnosti a pietních aktů v České republice. Co se týká informací kolem aktivit této organizace, jsme povinováni schválením našich příspěvků pro veřejnost u předsednictva OdR. Proto i tento článek vám přinášíme až po tak dlouhé době, po řádné autorizaci. Doufám, že se vám článek líbil a přinesl osvětu v dodnes poněkud tabuizovaném tématu…
Thomas "Posselt" Beran
