Demjansk 1942
Věnováno všem kdo trpěli u Demjansku, roku 1942
Demjansk 1942
-
Thomas Posselt
Operace Tajfun – útok na Moskvu selhal. Německá Wehrmacht vyčerpaná boji v nekonečných ruských dálavách, promrzlá v nejhorší zimě za posledních 70 let, si líže rány po úspěšném sovětské protiútoku, jenž odrazil němce, od bran hlavního města SSSR. Útok sovětů z pátého na šestý prosinec roku 1941, měl však za následek i vytvoření dvou izolovaných kotlů. První byl u města Cholm a druhý u Demjansku.
V Demjansku bylo odříznuto kolem 100 tisíc německých vojáků z několik armádních divizí a 3.divize SS „Totenkopf“. Ta hrála hlavní roli v obraně kapsy. Divize Totenkopf byla rozdělena na dvě Kampfgruppe (bojové skupiny) a to KG Eicke a KG Simon. Byly pojmenovány po svých velitelích, vysokých důstojnících, jenž stáli u zrodu celé divize v předválečném období. SS Oberführer Max Simon bránil se svými vojáky severní a východní obrannou linii. SSmanni pod velením SS – Obergruppenführer Theodor Eicke, bránili západní část, s cílem připravit eventuální nástupní prostor pro průnik z kotle.
Sověti se snažili tvrdými útoky eliminovat jednotlivé skupiny, avšak po celou dobu se němci odhodlaně bránili. Na některých místech se jim podařilo obklíčit malé skupinky vojáků, avšak i oni nadále pokračovali v tvrdošíjném boji. O tom jak to tam vypadalo , vypráví veterán z divize Totenkopf Heinrich Moltzen:
„ Dodnes na tvrdé boje v kotli u Demjansku nezapomenu. Mnohdy se mi vrací ve snech vzpomínky a probouzím se celý zimomřivý. Tu zimu cítím dodnes! Bojovat v takových podmínkách bylo neuvěřitelné. Všude kolem vás byla masa sněhu. Některé závěje byly vysoké jako vy. Sundat si rukavice či vykonat jen potřebu bylo s rizikem omrznutí. Hledali jsme každičký kousek, kde jsme se mohli schovat. Krystalky sněhu vám bičovaly v ledovém vichru do obličeje, jediné místo které nebylo možno chránit. Noviny či časopisy měly cenu zlata. Zabalovali jsme se do nich pod uniformou, aby se vítr a chlad nedostal k tělu. Jednou v noci na stráži, kdy bylo kolem minus 30 stupňů, jsem zaznamenal pohyb asi 20 metrů před obrannou pozicí. Svou pušku jsem měl již nabitou a připravenou ke střelbě. Nikdo jiný než ivan to nemohl být. Chvíli jsem čekal a poté vystřelil. Nářek v ruštině a stacato palby z ruských zbraní mou domněnku potvrdil. Svezl jsem se do díry okopu a chtěl svou karabinu opět natáhnout. S klikou závěru se ale nedalo hnout. Krve by se do mě nedořezal! Byla
totálně zamrzlá i přesto, že jsem se závěre, chvíli před střetem, několikrát hýbal. V té době byly granáty nedostatkové zboží a já si myslel, že přišel můj konec. S bodákem v ruce jsem čekal, až se nad okopem objeví nepřítel. Naštěstí brzy přiběhli kamarádi a ruský průzkumníky jsme brzy vyřídili. Demjansk byl o kruté zimě a pevném kamarádství, díky němuž jsme se udrželi a později i zachránili z kotle. Mnozí z našich vojáků to nezvládli a musím přiznat, že některý spáchali i sebevraždu. Dodnes kroutím hlavou nad tím, co člověk dokáže snést za útrapy, když má pevné odhodlání!“
21. března 1942 začala akce s krycím názvem „Brückenschlag“. Horští myslivci, pěšáci, dělostřelci a příslušníci motorizovaných jednotek, pod velením Generalleutnanta Walther von Seydlitz – Kurzbach, zaútočili na ruské pozice s cílem vytvořit průlom do kotle. Eickeho smrtihlavové se dle dohodnutých instrukcí, probíjeli k armádnímu X.sboru. KG Simon a ostatní jednotky Heer ustupovaly bojem. Počasí nepřálo oběma stranám. V noci padaly teploty hluboko pod nulu, avšak přes den se hlásilo jarní slunce, které měnilo sníh v oblevu. Utrpení promoklých vojáků při nadcházejícím nočním mrazu bylo obrovské. 12. Dubna 1942 vojáci Totekonpf konečně dobyli vesnici Ramushewo, odkud se měli dál probojovat k X.sboru. Eicke a jeho kamarádi ve zbrani si slíbili, že vynaloží veškeré úsilí, aby mohli dát svému Vůdci, k jeho narozeninám 20.dubna, originální dárek. Průnik z kotle! Tak se i stalo. Na Hitlerovo narozeniny dosáhli vojáci SS řeky Lovat a setkali se s Gebirgsjägers – horskými myslivci z 8. horské divize. Jejich utrpení však neskončilo. Další týdny musely bránit vzniklý koridor před urputnými útoky bolševiků, dokud se všechny jednotky nedostaly z kotle. Divize pokračovala i nadále v boji až do října 1942, kdy byla stažena z fronty a reorganizována.
Chronologie z divizního deníku 3. SS Division Totenkopf
8.2. 1942 Sovětské jednotky uzavírají 30 km západně od města Staraja Rusa Demjanský kotel. Části II. a X. armádního sboru, které tvoří divize 3. SS Divize Totenkopf, 12, 13, 32, 123 a 290.pěší divize – dohromady cca. 95.000 mužů bylo odříznuto. Divize TK se rozděluje na dvě bojové skupiny. KG Eicke a Simon. Maršál Göring slibuje Adolfu Hitlerovi, že kotel dostatečně zásobí jeho Luftwaffe.
18.2. 1942 Luftlotte 1 zahajuje letecké zásobování kotle. Obklíčené německé jednotky potřebují minimálně 177 tun materiálu denně.
23.2.1942 Letecké transportní jednotky dodávají 286 tun materiálu! Největší zásluhu na tom má SS Sturmbannführer Max Ullmer z divize Totekonpf, který koordinuje letecké zásobování. Eicke osobně apeluje na Himmlera, aby dodávali ještě více vojenského materiálu. Jeho bojová skupina čítá 36 důstojníků, 190 poddůstojníků a 1233 vojáků.
7.3.1942 400 příslušníků SS přistává jako čerstvá posila v kotli, osobním zainteresováním Heinricha Himmlera. Lepší počasí umožňuje letcům dopravit větší množství vojenského materiálu.
20.3.1942 Hlavní říšský úřad eviduje do dnešního dne u divize Totenkopf ztráty 12 625 mužů. Divize čítá 9 669 mužů. 11 příslušníků divize TK obdrželo Rytířský kříž. Zpravodajský důstojník hlásí, že divize zlikvidovala 22 729 rudoarmějců.
7.4.1942 Dr. Eckert šéflékař 7.pluku 1 pěšího pluku TK hlásí, že 88 ze 181 zraněných vojáků nebude schopno pokračovat ve vojenské službě a ani ve službě v koncentračním táboře.
14.4.1942 Je zahájena operace „Brückenschlag“ k vyproštění obklíčených divizí. 5 motocyklistický Battalion vyráží vstříc X.Sboru von Seydlitze. Jednotky bojují nejen proti nepříteli, ale i jarní oblevě.
15.4.1942 5.motocyklistý pluk útočí na vesnice Byakovo a Sakarytino
17.4.1942 V kotli přistává jako čerstvé posily 500 dánských dobrovolníků z Freikorps Dänmark
19.4.1942 Von Seydlitzovi podřízený hroští myslivci z 8. Horské divize dosahují řeky Lovata.
20.4.1942 Divizní velitel Theodor Eicke je oficiálně vyznamenán Dubovými ratolestmi Rytířského kříže. Vojáci Totenkopf likvidují poslední sovětské obránce v Ramuschewo a dochází ke styku s X.sborem u řeky Lovata. Obránci ve východní sektoru kapsy opouštějí své obranné pozice a vydávají se k místu prolomení.
24.4.1942 Německé jednotky konsolidují 4 km široký únikový koridor poblíž Staraja Rusa. Všechny přeživší jednotky, čítající cca. 14 000 vojáků z 6 divizí unikají z kotle za podpory KG Eicke. Vůdce Adolf Hitler osobně apeluje na Eickeho, že koridor musí udržet volný. Sovětské jednotky se tvrdě snaží o jeho přerušení.
Květen 1942 – Generál Busch osobně navštěvuje Theodora Eickeho na jeho velitelství v Omitschkino. Eviduje katastrofální ztráty a stav divize. Vysoká morálka Eickeho smrtihlavů ho překvapuje. Po návštěvě osobně píše a apeluje u Himmlera a Hitlera, aby tuto statečnou divizi co nejdříve posílili o 5000 mužů. Himmler odesílá 3000 nově vycvičený vojáků, avšak těžké zbraně jako tanky či dělostřelectvo zůstává v týlu. Chce je předat v rámci reorganizace divize.
24.6.1942 Hitler přikazuje začlenit do divize 6000 příslušníků RAD, 1500 příslušníků z rezervní jednotky TK ve Varšavě a 500 přeživších z 9. Infanterie Regiment „Thule“ . Nové posily čítají okolo 8000 mužů.
26.6.1942 Eicke osobně navštěvuje svého Vůdce ve „Vlčím doupěti“ nedaleko Rastenburgu ve východním Prusku. Seznamuje ho s reálným stavem divize. Hitler předpokládá, že v srpnu stáhne divizi z fronty.
8.7.1942 Rudá armáda útočí a tvrdě bojuje o Omitschkino. Max Simon píše Eickemu a Himmlerovi o špatném taktickém zacházení s divizi TK ze strany pravidelné armády. Upozorňuje, že brzy dojde k totálnímu zničení divize. Vzniká krize mezi TK a armádním velením. Simon obviňuje za ztráty armádní důstojníky, ale na vině je především Hitlerovo rozkaz „Neustupovat ani o metr!“ , jenž de facto nesmyslně ničí vojáky v poli.
Září 1942 Totenkopf odráží třetí sovětský protiútok. Jeho stav čítá cca. 6400 vojáků včetně raněných. Ztráty u pěších regimentů čítají 80 procent. Ragimenty jsou nebezpečně blízko totálnímu zničení.
Říjen 1942 Divize se připravuje k odjezdu z východní fronty k dlouho očekávané reorganizaci. Její početní stavy jsou žalostné. Z ruského pekla odjíždí 6500 přeživších, přičemž 60% stavu tvoří týlové jednotky jako kuchaři, písaři, řidiči či zdravotníci. Jejich cíl je Sennelager in Padeborn.
Na památku obranného vítězství u Demjansku, byl vytvořen pamětní štít, který se nosil našitý v horní časti levého rukávu saka stejnokroje . Tento štít mohl obdržet voják, jehož nepřetržité nasazení bylo o délce minimálně 60 dní v obklíčeném prostoru, nebo příslušník Luftwaffe při podpůrném nasazení o minimálním počtu 50 letů, přičemž se započítávají lety nad obklíčené území či voják jenž utrpěl zranění nebo omrznutí v tomto prostoru, za něž byl udělen Odznak za zranění.